„Nesmrtelnost je v legendách a legendy tvoří hrdinové. V době, kdy dějiny psalo starověké Řecko, žil jeden z největších hrdinů, napůl bůh, napůl člověk, který si zasloužil úctu starořeckých bohů, a dostalo se mu té nejvyšší pocty - žít na hoře Olymp. Jméno tohoto hrdiny bylo Herkules a veškerou úctu si zasloužil splněním 12 těžkých úkolů, které mu uložili sami bohové. Herkulovi trvalo přes 10 let, než všechny úkoly splnil. Vydejte se s námi na jeho dobrodružnou cestu, kdy si během jednoho tábora na vlastní kůži vyzkoušíte, jaké to je být Hrdinou a jak si získat přízeň bohů.“
I přestože nás dnem provázelo pár kapiček, udělali jsme si výlet do blízkého lesa. V něm jsme poznali celý náš oddíl a nanosili trochu dřeva na oheň. Večer měl být táborák, ale déšť nás zahnal do stanů ([:skinesi]). Byla nečekaně brzy vyhlášená večerka ([:vrýses]) a všichni z budovy se naučili první sloku hymny.
Ráno to ještě vypadalo, že bude hezky, ale během dopoledne se počasí zkazilo. Proto veškeré posilování na zabití Nemejského lva muselo být v budově. Škaredé počasí se drželo celý den. Proto jsme odpoledne šli do velice blízké tělocvičny. Tam po náročnějších úkolech si všechny děti vyzkoušely uškrtit lva.
Po budíčku jsme si vyzkoušeli, jaké to je se vymotat z labyrintu. Pravda, bylo to dosti náročné a zabralo to spoustu času, ale v mezičasech si všichni mohli zahrát vybišku, volejbal a fotbal. Odpoledne nám počasí přálo, pokusili jsme se stejně jako Herkules zkrotit divokého býka. Nakonec se všichni stali býky a krotili se navzájem. Večer nám vedoucí předvedli, jak se máme správně chovat v autobuse, na nástupu a na výletě.
Každý oddíl měl za úkol sestrojit vlastní luk a šípy. Když se jim podařilo napnout tětivu, mohli se rozběhnout za hydrou, které museli ustřelit všech pět hlav. Odpoledne se všichni účastnili pravých olympijských her - hod diskem, hod oštěpem, překážkový běh, sprint, vozatajství, skok do výšky, trojskok. Večer jsme se uvolnili u diskotéky.
Laňky jsou pěkně mrštné a zasáhnout je dá pěknou fušku. Některým oddílům se to podařilo až na 55. pokus. Pořád to jde bez osobního volna. Večeře se musela posunout, protože bez laňky nejsou večeře.
Dopoledne bazén a výlet do Javorníka. Těmito místy se to ptáky jenom hemží. Když se nám ptáky podařilo zahnat, večer jsme si vylepšili grilováním ptáků na ohni. Za doprovodu kytary jsme si pak šli lehnout.
Prvně musely děti vyčistit svoje chlívky, protože [:domatio] a [:skines] po týdnu vypadaly příšerně. Po této zkušenosti byly chlévy krále Augiáše hotové lázně.
Děti si mohly vybrat svůj vlastní program. Bylo pro ně připraveno Lelkování na Pelnaři, stavění domků v lese, kosmetický salón, výtvarné dovednosti, míčové hry. To vše ale bylo jen jako odpočinek pro následující těžký úkol. Přelstít Atlase a vzít si zlaté jablko od jeho dcer.
Rozchod po Žulové. Děti si nakoupily sladkosti i nějaké hračky. Pak jsme celý den strávili na zatopeném lomu, kde jsme si uvařili kančí polívku a trochu se v tom pařáku osvěžili.
Počasí se nám rádo měnilo a tento den bylo opět nekončící vedro. Vše ale rázem zachránily vodní hrátky a my měli možnost se opět trochu zchladit.
Největší pohroma světa.
Když se o nějakou věc přetahují, tak to většinou končí hodně blbě. Nejinak tomu bylo i v případě pásu královny Amazonek. Děti musely zpřetrhaný pás v lese najít a znovu dát dokupy. Odpoledne si vyráběly děti kostýmy, ve kterých pak jako správní Řekové mohly dobýt Olymp.
Když se celý oddíl dostal přes Kerbera do podsvětí, čekal už je jen poslední úkol. A tím bylo vyšplhat se až na Olymp. Někteří poznali hranici svých možností, ale na Olymp vylezli opravdu všichni.
Opravdu nikdy a nic nenahradí úžasnou táborovou atmosféru, kterou netvoří jen vedoucí, ale hlavně děti. Letošní tábor i přes některé přírodní katastrofy jsme si do jednoho užili. Děti měly své hry, vedoucí měli své hry, doktoři měli své pacienty, kuchaři měli plameny v kuchyni a hospodář svou tužku s gumou. Myslím, že všichni jsme dostáli slov z hymny:
Vždyť je tábor, čas naší bandy, hoď bágl do stanu a pojď si s námi hrát.