Tento tábor byl úžasný. Čekala jsem to, protože i minulý rok byl skvělý. Těšila jsem se na přátele, které zase po roce uvidím. Navíc mě čekala nová dobrodružství a nový přátelé.
Když přemýšlím nad tím, co bylo nejlepší. Mám s tím docela problém! Protože toho je doopravdy hodně. Ale asi nejvíce mi uvíznul v paměti výlet k jeskyním. Cesta byla dlouhá a mé nohy mi to dávali znát. Možná by mohli instruktoři zapřemýšlet nad tím, že někteří z nás nejsou na tyhle tury.:-) Musím říct, že jsem se moc těšila, až si sednu. Část nás se vrátila zpět do tábora. Na místě se někteří rozhodli, že polezou na skálu – jasně, že s jištěním – jinak bychom měli víc polámaných končetin než těch zdravých. Mě to lákalo taky, ale mám strach z výšek (ale to je jen mezi námi, takže pššššššš). A ostatní, co nekoukali, vařili jídlo. Bylo moc dobré. A přišlo vhod, protože nevím, jak vy, ale já měla hlad. A to nás čekala pak ještě večeře, takže příprava na oheň v podobě sbírání dřeva, byla v plném proudu. Jj, ono v přírodě fakt lépe chutná.
Večer nám pak Hasman vykládal příběh. Nejdříve jsem si říkala, co z něj vyleze, ale mělo to hlavu i patu a všichni jsme se konci nasmáli. Pak nám Míša začala hrát na kytaru a zpívalo se. Hraje doopravdy moc hezky a ráda jí poslouchám. Byl čas jít do hajan. Ráno nás probudilo milé překvapení. Pršelo! Takže až tak to milé nebylo, protože naše věci se daly ždímat, jakmile jsme dorazili do tábora. Naštěstí jsme si mohli zalézt do peřin a nikdo nás nebudil. Ani rozcvička nebyla. Celý den se pak nesl v klidném tempu.
Je úžasné jezdit s Kelťáky, protože je nejen legrace, dobrodružství, ale také chuť se každý rok vracet a vracet. Jen mě mrzí, že moc rychle rostu a stárnu, protože tyhle chvíle s vámi, přátelé, doopravdy mám moc ráda.
Děkuji všem vedoucím, instruktorům, pracovníkům v kuchyni a také všem přátelům. A osobní vzkaz ! Děkuji Makyně, že to se mnou ve stanu přežila.
Ahoj příští rok